Postup
<br>
<br>silné nervy<br>
<br><b>POSTUP PŘÍPRAVY</b><br>
<br>Byla to taková moje maturita! Už jsem si dala dva prášky a musím si jít lupnout další, mám z toho pěknou migrénu (hrozně se u toho nervuju!). Kolegyně slaví kulaté narozeniny. Nakonec řekla, že chce jen pro dceru (má zrovna 20), protože tam tu svoji číslovku rozhodně nechce vidět. Vymyslela jsem to i se jménama. Když se jim tam nebudou líbit, můžou jedno nebo i obě dát pryč, jen přeleští celofán. Schválně jsem vybrala takovou výraznější podkladovou barvu (něco jako oranžovo-rezavo-bronzová?). Ve skutečnosti to vypadá líp, s bleskem je to hodně zkreslené (ještě zkusím zítra za denního světla). Původně jsem našla desku a perfektně jsem ji se starším synem obtáhla a zalepila. Přes noc se mi všechno rozleželo a uvědomila jsem si, že se deska nevejde do lednice. Tak jsem to celé odbalila a fičela do stolárny seříznout (Prej na co to mám? Říkám do lednice. To vám ale dlouho nevydrží! Pán si myslel, že si nechávám ze sololaku dělat polici :D, tak ani nechtěl řez zaplatit ,) ). Ale napodruhé se mi to už nepodařilo tak pěkně zabalit, taky mě u toho ještě tahal za nohavici náš roční Kubík). V nejhorším mi to omlátí o hlavu. Zase bych po dlouhé době měla možnost ochutnat, co jsem to vlastně vyrobila ,). Velkým a nedostižným vzorem mně tentokrát byla Veronika S (mamuška1). Tímto jí moc děkuji a zároveň se i omlouvám (napodobat mistra je hodně troufalé!!!).<br><br>